Jaunysův svět

• "kdyby tu seděl jenom Satan, tak si sem nesednu!"
  

Pronesl přísně muž v baretu s temnou tváří.

Havraní černou propíchl vzduch.
Rozřízl slušnost -
Podivnou metaforu "slušnosti" duší...
Příkazy intimity ze slušnosti tuší... On neslídí. On se neptá. Nemusí!

Dva bodáky jeho očí se zaryly
Hluboko do hlav spolustolovníků
Pohledem černým. Jeho pravdivé oči
Čestně pohledy diktují bez cavyků
Ostatních viny, prahříchy světů.
Jako údery na kovadlinu

Kladivy třeští nepříjemně popisné
Souvislosti. Poctivě, bez zbytečností, bez lítosti...
V temnotě jeho tváře náznakem
Smíchu stvrzuje svou přísnost...
Kolibřík přilétne a lehá si pod stůl.

Utichne mlha a lokálem náhle zavoní déšť...
Přehluší tou vůni kocovinu,
Která se neustále líně převaluje nad výčepem
Pro výstrahu příliš chtivým hostům...

Ticho vzájemné uctivosti
Náhle přehluší sociální cvrkot
Jindy tak normální...
Obyčejný život. Ostatní tomu divadlu nerozumí
Neřeší intimitu, neznají další plány, nerozumí situacím
Nejsou světa pány. Jen blbě čumí...

Ve Stříbře, hospoda na náměstí, listopad 2010