I když vztah veřejnosti k poezii se v současnosti jeví mírně řečeno jako odtažitý, osobně mám poezii velice ráda a v jistých okamžicích života se mi jeví jako nejvhodnější výrazový prostředek. Veškerou svoji básnickou tvorbu zařazuji do neustále se pomalu zvětšujícího básnického "almanachu", který jsem si pojmenovala jako "Tajné deníky". Tajné deníky postupně vznikají od roku 2009.

Tajné deníky 2008 - 2018

"Papoetika - tvořena jest pocity citové příchylnosti

k právě prožívané skutečnosti, jež zkomolena slovy

zaoblí se do bezrožného n-úhelníku nekonečně rozměrného světa."

Myšpule papoetika z let 2008 - 2018

Momentka

Poťouchle tleskali nasliněnými dlaněmi

snad pro zvýšení efektu

každého dalšího pokusu

o zobrazení viděného, ozývle slyšeného

Nařknout jej z lenosti a procítěně obvinit z rozkošnictví, aniž kdy to bylo řečeno...

Raději samo zaleze pod ztvrdlou kůži mozolů.

Samozvané chřtivo nechtěných chtěných,

a přesto nikdy nepřečtených samizdatů

zívlo, rozvíříc tím stojatý prach.

Strašné prohlédnutí

ontologické zbytečnosti

onoho autotvůrce bytí, k zblití!

Však nevěšme hlavu ...

(Poezie zimy 2008)

Poezie z louky (2010)

Žebírka s prasátka

Natřená na červeno fakují svět...

Kolibříci uhonění staví křídla

A pod kamenem z pískovce

Co vypadá jak hlava

Se šustivě hromadí v haldách.

Jen zobáky a peří

Výmluvně z hromady trčí

Doufají, že další si jich všimne...

A až vylíhne se další den zmizí...

Smíření vodou, lampou... teče proud...

Kecání, bez strachů i bez přání. Nehartusí.

Jen lomozí nad přejetým chlapcem

S koloběžkou.

Poezie od jezera (2011)

Polibky rosnatých rán si bezostyšně

skrz věky studily.

Chladné pohlazení později snad otepleného dne,

líně sprášilo sliznaté okapení

a ještě se zavřenýma očima

protáhlo postupně celý hřbet...

Pak pomalu otevřelo jedno temně rudé oko.

Krvavou sliznatou červení rozpustilo od obzoru můj kraj.

Bylo to jen mé ráno, mé opuštěné svítání.

Na tváři jsem pocítila lepotavý tah lehounké slzy.

Sama ránem počítám si údery kapek.

Tu dunivou údernost celtou rozbíjené vody.

To nekonečné cák, ťap,ták,tuk,sem,čum,mát,tak,mák...

Tisíce souzvuků světa vody a stanu.

Plátěným domečkem ráda se choulím

do toho šplíchání.... Uspává.... Sní....

Dokud lepkavé horko nudného dopoledne

postupně neodpaří každičkou kapku.

Ze zapomenutého talíře šklebí se rozpustilá bábovka.