Louka Obscura 2010

Poezie z louky - papoetika léta na louce 2010

Tak jsme to stihli...

Skutečně - mezi stovkami mladých a úspěšných
nutno hledat svini.
Chlebíček falešným krabem
fešně se pyšní citronem a petržílkou.
Vedro mu nevoní....
Ku pomoci toalety.
Kézo píbá kentus - píseň zpívá bez not.
Bez akordů.
Sní přímé ukrutné sny.

15.7. Hospa a vedro "U Berounky"
Větrem mydlí deštník pívo váru...
Zanechává stopy - prásky vzduchem.
Fotky - odrazky světa
promítají blbostí hlavy líných kaprů.
Prach a hvizd se zvedá v Sychóru suchých mraků hnusu.
Smrad pneumatik - pochodu, ku předu, levá,
jen neminout chrám.
By tak rád potom spal, hříchu kál...
Trička pudí včely pod otoky poštípaných údů.
Kdo v životě se nudí, nepoznal kocovin...

9.12 ráno.

Modrání koberců v oranžovém stanu slunce.

Klouže, stíny líže v holé skutečnosti - je nahá realita pableskující lekníny
Malého a Velkého snu...

Dotančí. Napije se kefíru a prdy proletí Loukou.
Vrznou dveře mezi stromy a rákosím. Šustne o kameny ploutvemi.
Kopá. Nekuje pikle. Nespí.
Řeka se váhavě přelije přes okraj....
Nebe šedne strachy.
Kluci praky vlnky ho ní pod oblaky.

Kotouče pily zaříznou se do prdelí klád. Ve tři v noci.
"My chceme spát!!!" hartusí sousedi nad posedlostí
Té divné bytosti mezi trávou, řekou a stromy...

Musela se smát...

S vážností samou sobě,

Zjizvenou prackou rozdrtí příbor na padrt.

Poslední otevřená pobočka v unii
Tiše sykla - raději zamk.
Přijít tam dřív, neposlán mrtví kundy.

Naproti partička co živí se rukama.
Červené triko, modráky
Polyká knedlíky i to co zbylo.
Šetřivo přeroste i to, co je živo. Kentus!!!
Ku démonům vzývání lze použít jen náhodně.
Bez extase náboženství,
S vyčištěnou myslí i klínem.

Brečí. Jak debil....
Rychlíky zakážou ba i vlaky!
Lomozí vzteky. Na peróně.
Krásným úterý pomalu probouzí křupínky.
Rozhází větrem a zvuky.

Trankila těší se - milion šroubů.
Příručka malého anarchisty
kluky rozmělní smíchem.
Někdo žere maso, někdo knedlíky.

Kolik ti je, kubo?

Zvedne oči od příručky s tisíci důvody proč nejít pracovat.
Šranky poplašeně cinkají,
Čekají vlaky.
Odjíždí vzpomínkami nazpátek.
Připomínají raky.
Cigárko koluje nad přízraky. Dej si prda a budeš v píči.

Vodák zabloudil na berounce....
Úspěšnost vodáka čůráky měří.
Trankila věděl o co tam běží
"ty jsi takovej čůůůůůrák!"
Ú schválně protahuje úsměvy....
"čůůůůůůůůráááááák" ozývá se třeskutým smíchem,
Épézní bundou z historky.
Policajt se na to netváří zrovna nadšeně....
"čůůůůůůůůůrááááááák" hartusí partička nadšeně.

Zábava posune o kousek den. Půjdeme k Pepíčkovi na polívku.
A pak už je poledne.

Dorazil František,
posouvá čas.
Co bude později, chtějí vědět zas..

Otázky nadějí, uplyne čas, odpovědí polopravd,
zdánlivých beznadějí. Kolovrat.
Osudy, osoudky... podivné krabičky
z velbloudky.

Žebírka s prasátka

Natřená na červeno fakují svět...

Kolibříci uhonění staví křídla
A pod kamenem z pískovce
Co vypadá jak hlava
Se šustivě hromadí v haldách.

Jen zobáky a peří
Výmluvně z hromady trčí
Doufají, že další si jich všimne...
A až vylíhne se další den zmizí...
Smíření vodou, lampou... teče proud...
Kecání, bez strachů i bez přání. Nehartusí.
Jen lomozí nad přejetým chlapcem
S koloběžkou.

Ku lísání k tvarům slov
Co jako barvami dopoledne maluje
Za okny cukrárny, rumy voní
A cinká šraňkami. Teple rozechvělá
křižovatka u nádraží
Ku lísání k významu, 
co v horku nad řekou
taje ze stromu.

Bráška prosí:

• "ještě jednou tu včerejší. Tu s červánky od jahod obarvenými
  
• Rtíky od borůvek a višní..."
  

Souvlaki řekům zavoní řekám.. jsou

Vlaky zaduní Černošicí
A letní nedělí.
Ku optání nesluší se mapa ani plán...
Náhodným chodcům připadá plovárna povědomá.

V Černošicích přejde most
K Lipencům úsměvy pošle pak
vpravo po proudu řeky
slzami rosí pod víky stránek
do rána vpluje vzpomínek na vůni
shnilé ryby v podpaždí.

Kevlarem o asfalt zahartusí
koženáč s prdelí na stroji
jenom víc hlučí, než by jemná ouška
ve tvých očích, nadlidí spatřil.
Jak správně tuší...
Byl to jen Apríl,
Kuloár u řezníka přetekl
Na zahrádku hotelu v sousedství...

Přidáme další stránku...

Je 6.51 ráno. Opět. Takřka tradiční pondělí...
Básnická zkratka, co oddělí
týden od nedělí.
Obrazy plní se Louka. Prší. Hladina stoupá.
Odvazy.
Obrázky vypráví příběhy nevšední...
Začíná další hezký den.
Kapři leští šupinami co nestihla řeka.
Kameny a škeble.

Ty němé sousedky co si tolik pamatují...
Buddhové mlčení
Sbírá je tlapičkami.
Uvědoměle v bezvědomí utlouká zas příběhy,
Co zničí nahradí jinýma.
Štěká. Mlčí.

Šplhá do rozkroku stromu života
Stromu Šamanů a Duší neprázdna
Není sám, nebojí se, plave prázdnem.
Vnímá...
Po stromě poznání klouže

Dorazil František,
posouvá čas.
Už zas...

Vůně louky a léta....

Vůně omamných okamžiků býlí

kolemjdoucím pod nosem
vanulo těly a chvěly se jinakým pod nosem
Nozdry chvěly se tou chvílí slepou bosou tikotem
Chodidly vosí pasy vrní boky
Měkce našlapují životem

Kamínky je jemně masírují jen
Bez znalosti hlubší souvislosti...
Visely pochyby nad životem.
V místě kde končila veškerá prdel.
Princeznám pro ponaučení
Po procházce parkem mezi životem.
Líp mluvila česky než češky.

Je z tebe cítit žena, pronesl Olda.
Omamně voněla kroky.
Syčely hadů stovky na stvolech stébel.
Sykoty v uších zněly jí roky.
Poryvy větrů roznesly je nad městy,
Syčely nad poli máku, nad řekou,

Ptákům i nad stvoly obilí, nad stohy
Syčely hymnami důstojností i zvony rozezněly
Svým tajemným sykotem.
Hadím pláčem...
Skanula slza tváří princeznám.
Škeblí u ucha ozvěny promlouvají o rozkoši

Valyovka

Milování jemných vlásků vlní se zaplétají životy.

Nenávist ke škeblím.