Jaunysův svět
- "kdyby tu
seděl jenom Satan, tak si sem nesednu!"
Pronesl přísně muž v baretu s temnou tváří.
Havraní černou propíchl vzduch.Rozřízl slušnost -
Podivnou metaforu "slušnosti" duší...
Příkazy intimity ze slušnosti tuší... On neslídí. On se neptá. Nemusí!
Dva bodáky
jeho očí se zaryly
Hluboko do
hlav spolustolovníků
Pohledem
černým. Jeho pravdivé oči
Čestně
pohledy diktují bez cavyků
Ostatních
viny, prahříchy světů.
Jako údery
na kovadlinu
Kladivy
třeští nepříjemně popisné
Souvislosti.
Poctivě, bez zbytečností, bez lítosti...
V temnotě
jeho tváře náznakem
Smíchu
stvrzuje svou přísnost...
Kolibřík
přilétne a lehá si pod stůl.
Utichne
mlha a lokálem náhle zavoní déšť...
Přehluší
tou vůni kocovinu,
Která se
neustále líně převaluje nad výčepem
Pro
výstrahu příliš chtivým hostům...
Ticho
vzájemné uctivosti
Náhle
přehluší sociální cvrkot
Jindy tak
normální...
Obyčejný
život. Ostatní tomu divadlu nerozumí
Neřeší
intimitu, neznají další plány, nerozumí situacím
Nejsou
světa pány. Jen blbě čumí...
Ve Stříbře, hospoda na náměstí, listopad 2010