Ex Nihilo Ad Nihilum - Pád do propasti

16.04.2021

Člověku byla dána moc "absolutního tvoření", tvoření myšlenkou a slovem, které dokáží ovlivnit hmotu, ale zároveň má i moc všechno absolutně zničit. Druhá světová válka, která pootevřela bránu "nicoty" neboli meonu jasně ukázala, že v jisté okamžiky lidských dějin, hlavně tehdy, kdy dochází k "historickým přelomům" v dějinách světa se energie celých národů soustředí jen na akt ničení a tím přivádí na svět a do našich životů "pocit možnosti zániku celého lidského pokolení". Patřím ke generaci, která s tímto pocitem musela žít celý svůj život a ani dnes to není o mnoho lepší.

Ex nihilo ad nihilum, co je to tedy vlastně ten nihilismus? Leo Strauss definoval nihilismus jako "touhu zničit přítomný svět a veškeré jeho možnosti, jako touhu, která není doprovázena koncepcí toho, co by zničený svět mělo nahradit." Nihilismus může být definován také coby absolutní touha po odvetě a po pomstě. Lidská schopnost "produkovat" ex nihilo se spojí se související mocí annihilatio, tedy se schopností zredukovat stvořené ad nihilum - na nic. Tato schopnost ničení bývá zpravidla ještě doprovázena amorálností opravdové surovosti a nelítostného cynismu.

Jak nejvhodněji pro účel této úvahy definovat člověka? Podle kabaly je člověk, nebo přesněji "člověčí podstata" jen "přání" a to "přání dostávat" (dostávat ve svůj prospěch). Zatímco podstata Stvořitele je v tomto smyslu definována jako "přání dávat". A kabala také tvrdí ono známé, že v duchovním světě neexistují vzdálenosti tak jako ve světě fyzickém a "vzdálenost" jednotlivin od sebe je tedy definována coby "míra podobnosti" svých vlastností. Jinými slovy, čím jsou si věci (svoji podstatou) podobnější, tím jsou si také "bližší".

(Proto také většinou lidé "nepociťují" Stvořitele, jsou od něj svoji podstatou zcela opační, jsou od něj tedy úplně nejdál, jak jen mohou být. Podstata pochopitelně změnit nelze, co ale změnit lze je náš záměr, tedy jakýsi vektor našeho chtění. Změníme-li ono přání "dostávat v náš prospěch" na přání "dostávat ve prospěch Stvořitele" tedy změníme-li náš záměr, stáváme se Stvořiteli svoji podstatou bližší a začínáme HO pociťovat! S tím úzce souvisí, domnívám se a jsem o tom zcela přesvědčena, otázka smyslu našeho života, našeho bytí, naší existence, tím smyslem (rozhodně pro mě) je proměna ega na charakter... což lidé jako Babiš, Hamáček, Prymula, Blatný a desítky, stovky, tisíce jim podobných, jen třeba méně drzých, či mající méně štěstí, nikdy v životě nepochopí. To je jejich problém, ovšem nechápu, proč by mi kvůli tomu měli tito lidé beztrestně ničit můj život a životy mých blízkých!)

Schopenhauer definival dvě základní podoby lidského chtění, tj.vůli k životu a vůli ke smrti. Abychom dosáhli dokonalosti je potřeba vše co existuje, totálně zničit. Konečnou realitou, ve které se "svět stává zcela dokonalým" je nicota... bylo toto skutečným důvodem, proč Hitler na samém konci války, 19.března 1945 vydává rozkaz "Nero" neboli "spálené země"? Děsivá hrůza důsledků svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki naznačila, jak by moh vypadat takový Soumrak bohů, čili vypršení času a prostoru našich dějin a věků. Člověk byl poprvé ve své novodobé historii přímo konfrontován se svojí schopností destrukce veškeré stávající hmoty, tedy se schopností vymazat sám sebe, včetně planetárního nosiče, na kterém žije, z existujícího vesmíru, z existence jako takové.

A přejít do neexistence, do Nicoty, ovšem vnímané jako dosažení dokonalosti. Existence byla nahazena neexistencí. Naše civilizace se dostala do kulminačního bodu aktivizace divokých sil Prastarých definovaný vypuštěním nekonečného vesmírného zla do lidského vědomí - existence, pojmenovaný jako Soumrak bohů, vypršení času a prostoru, definitivního pádu člověka do propasti neexistence. Děsivé oko na trůnu, naplněné nenávistí, ověnčené plameny atomového ohně a obkrouženo neproniknutelnou temnotou, se začalo pomalu otevírat, slepý, děsivý a šílený AZAGH-THOTH z Necromoniconu Šíleného Araba se probouzí a povstává...je konec, nelze utéct, není kam. Nastává počátek nekonečného pádu do nekonečně hluboké propasti ne-existence. Čas a prosotor našich věků vypršel...otočíme poslední kartu, ležící před námi na stole, která ještě stále zůstala otočená obrázkem dolů: je to ATU XX. Poslední soud! Poslední soud - neboli příchod nového aeonu, příchod konečné reality, dokonalosti, kterou je... Neexistence. Děsivé paralely se společenskými procesy okolo nás a to po celou dobu našich životů, nás, tedy možná skutečně té úplně poslední generace Člověka, jsou pro vnímavější čtenáře mého blogu zjevné a nasnadě. Čímž nechci říci, že po nás nepřijdou další, to asi přijdou, ale už to nebudou lidé...globalistický experiment udělat z lidí GMO hovoří jasně za vše. Ostatně už nyní mezi námi žije mnoho takových, kteří vypadají jako lidé, ale lidé rozhodně nejsou, jen se podívejte nejen do naší vlády a do našeho parlamentu. Právě tam, takových potkáte nejvíce. Ti, kdo nám vládnou, jsou z valné většiny psychopaté, nemající ani čest, ani morálku ani svědomí, vládnout vlastně nechtějí a jediné, co je zajímá, je pochopitelně "co za to". Jediné co tito lidé dělají je, že vám od rána do noci denodenně vytrvale lžou. A vy jste tak blbí a naivní, že jim ještě věříte!

Na našem bytí, v našem prožívaném příběhu, je kouzelné to, že ačkoliv si to valná většina lidí vůbec neuvědomuje, tak všichni máme možnost libovolně měnit a přepisovat, či vymazávat náš osobní příběh (popis našeho života) a tím na něj magicky působit a měnit v něm události tak, aby odpovídali našemu chtění, záměru, tedy vůli. Funguje to poze tehdy, když je naše konání v souladu s naší pravou vůlí. Úspěšným funguje magie lépe. Stejně jako silným, zdravým a bohatým. Čímž rozhodně nechci říci, že chudým, nemocným a slabým nefunguje. Ale funguje hůře, někdy třeba dokonce vůbec, nebo dosažený výsledek tak úplně nekoresponduje s naším původním záměrem. A nebo svým konáním kromě dosažení našeho záměru vyvoláme ještě navíc celou řadu vedlejších efektů, nezamýšlených důsledků, leckdy takových, jaké by nás nenapadli ani náhodu. Právě v tomto tkví základní problém a nebezpečí praktické magie a kdokoliv, kdo to někdy opravdu zkoušel, mi v tom musí dát za pravdu.

A toto je také důvod toho, proč je v každé učebnici praktické magie kladen takový důraz na sebepoznání, introspekci, nejlépe a nejpoctivěji ještě navíc "živlovou¨ introspekci, nepříklad takovou, jakou doporučuje F.Bardon v Bráně k opravdovému zasvěcení, když adeptovi doporučuje udělat si ono (mezi adepty zasvěcení dobře známé) negativní a pozitivní "zrcadlo" duše. Tedy vlastně co nejpoctivější introspekční analýzu svých povahových vlastností z hlediska živlů, neboť je známo, že naše povahové vlastnosti odpovídají jednotlivým živlům, kterým je můžeme přiřazovat, čímž kromě "sebepoznání" dosahujeme ještě navíc i "živlové rovnováhy" v nás samých a tím zase dosahujeme toho, že naší magií uvolněné síly, dosud třeba tvrdě spící kdesi v hlubinách našeho nevědomí, které se díky magickému konání probudí a začnou se drát do našeho života a jejichž účinek je zpravidla a ve valné většině značně devastační, tak takový devastační účinek mít nebudou. Introspekcí dosáhneme tedy toho, že naše magie budě výrazně účinnější, ale i bezpečnější. A to jak pro nás samé, tak i pro naše okolí, protože se často stává, že mág si, ačkoliv nechtěně, svým neopatrným magickým konáním, neznaje navíc sám sebe, nevěda nic o tom, který ze živlů v jeho povaze převažuje, přitáhne do existence takové síly, které napadají a likvidují jak jeho samého, tak ale i kohokoliv v jeho blízkosti a okolí. Je mnoho takových, kteří svoji neopatrností vyvraždili "magicky" celou svoji rodinu. "Tragédie na Kutnohorsku, rodina vjela s autem pod vlak, nikdo nepřežil" můžeme se potom dočíst v černé kronice místních novin. Jenže to, v čem noviny vidí neopatrnost řidiče, mohlo být způsobeno předchozím magickým konáním. Oboje je ve výskedku jedno, čtyři lidé přišli zbytečně o život.

" Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti. A tak se vším co se tě týká: ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli. To dělej a nikdo nemá říkat ne. Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá. " říká Kniha zákona.

Jinými slovy je podstatné být tady a teď, nemyslet na výsledek a konat nejlépe a nejpoctivěji jak jsme schopni. A ůspěch - výsledek našeho chtění skrze naše konání se dostavit musí. Jiná možnost není. Ale cokoli, co dotohoto procesu vstoupí, včetně zdánlivě nevinné pochybnosti například, může celý proces velmi ovlivnit a dovézt jej k výsledku leckdy podstatně jinému, než jaký byl náš původní záměr, originální pravý cíl našeho konání.

Hitler byl naprosto přesvědčen, že je veden Prozřetelností a to až do úplného vypršení času jeho života, což vypovídá o hlubinném rozsahu jeho magického myšlení, které celou jeho existenci přesunulo do zcela jiné mapy reality, než v jaké probíhaly životy jiných lidí v té době, včetně členů jeho generálního štábu. Ti všichni žili ve "skutečné" realitě (skutečná je v uvozovkách, protože je zcela zjevná relativnost této skutečnosti a to z poměrně prostého důvodu, že celý náš vesmír je svoji podstatou "magický", nebo slovy současné fyziky "kvanotvý" přičemž stále není jasné, jak je "svázaný" s naším vědomím, protože zdá-se, že bez vědomí by nebyl ani vesmír, a že tedy nelze naprosto přesně určit, co je "skutečnost" a co již nikoliv a to již třeba z toho důvodu, že žijeme v jakémsi "popisu" světa více než v jeho fyzicky existující realitě, a že tento konsenzuální popis světa takřka vždy a zcela mylně, zaměňujeme za onen svět sám) tj.ve společné, konsenzuální mapě reality. Jako by Hitler žil ve zcela jiné realitě, než v jaké žil zbytek jeho generálního štábu! A nejen oni, ale i mnoho "běžných" Němců se na konci války, jako by najednou začalo "probouzet" z Hitlerova magického hrůzného snu do ještě hrozivější skutečnosti přicházející s jejich uvědomováním si toho, co během války způsobili! Toto uvědomění si "probuzení se" formuje myšlení příslušníků Německého národa do současnosti, a zcela prokazatelně má vliv i na současnou Německou politiku, včetně té zahraniční!

Zvláštní význam má z magického úhlu pohledu i Hitlerův velmi zvláštní vztah ke zvířatům, hlavně ke psům, nebo k psovitým šelmám, protože Hitlerův oblíbený pes byl - VLK! V tradiční magii je poměrně běžně rozšířen názor (a známe jej i z pohádek), že každý čaroděj a čarodějnice mají svého ochočeného "šotka", služebního ducha v podobě oblíbeného zvířete: klasika je černá kočka, havran, nebo třeba sova. Tato zvířata jsou vlastně jen zhmotněnou podobou šamanských zvířat "síly" (vzpomeňte si na Castatnedu a Dona Juana) jejichž hlavním ůkolem bylo doproázet svého páníčka (čaroděje, šamana) na jeho výpravách do "vnitřních" světů a jejich jakási "navigace" v těchto světech do specifických energetických zón, oblastí, v nichž chtějí a potřebují magicky působit.

Ostatně Hitlerova posedlost vlky je poměrně veřejnosti známá. Hitlerův vlčák Blondi měl na obojku vygravírovaný nápis: navždy po tvém boku! Prázdnota, netečnost a chlad, kterou Hitler po celý svůj život projevoval ve svém vztahu k lidem v okolí a ve styku s nimi, se vůbec neýkaly jeho vztahu ke svému psovi, to, co nenalezl v osobním přátelství s jakýmkoli člověkem mu nabídl jeho vlčák Blondi. A když se běh dějin konečně otočil proti nacistům, začala mít Blondi ještě vážnější a důležitější význam. Jakou měl Hitler náladu po procházce se svoji Blondi ovlivňovalo jak jeho náladu, atk ale i rozhodnutí. "Občas jsem měl dojem, že výsledek ruského tažení záleží víc na Blondi než na německém velení generálního štábu." řekl po skončení války jeden z jeho důstojníků. Totiž důvod byl ten, že mezi vědomím, kterého se přílivem svých kal, negativních energií, dotknou transsaturnské entity (a jak víme, právě ony stály za největšími masakry druhé světové války o čemž svědčí mnoho faktů, saturnský způsob vraždění, saturnské rituály SS při hromadném vraždění i mnoho dalšího, viz mé předchozí články) a mágovou "služebnou bytostí", se kterou tento vztah a průnik často vytvoří, vznikne velmi silné a úzké pouto.

Hitler miloval vlky, slova "wolf" vlk využíval velmi často, označení jeho hlavního stanu jest toho ukázkou Wolfschlucht, jméno předsunutého velitelství na Ukrajině - Werwolf, nebo Hitlerovi Wolfschanze. Zajímavé je, že Hitlerovo jméno Adolf mělo ve starogermánštině tvar Wolf, tedy ve staré němčině Wolf je v nové němčině Adolf. A neméně zajímavé je, že podle germánské mytologie bude znamením blížícího se konce a definitvního zániku světa, Soumraku bohů, až VLK pozře SLUNCE. Neméně znepokojující je vize psa utrženého ze řetězu v průběhu Valpružiny noci.

(Jednou z nejděsivějších magických událostí v mém životě, bylo také setkání se se psem. A protože tam tehdy se mnou byli dva další lidé, kteří toho byli účastni a viděli to, či cítili to samé co já, nešlo o nějakou moji halucinaci ve smyslu poblouznění smyslů! Pes koresponduje s Marsem, jehož dnem je úterý a nejsilnější hodina jeho působení (jedna z nich, bývají dvě v každé polovině dne) připadala tenkrát jestli si dobře pamatuji, na třetí až čtvrtou odpoledne. Byla jsem s přáteli na výletě po svých milovaných "Roverkách", zapadlé a nepříliš známé (tenkrát, dnes je to jiné) lokalitě na Českolipsku kde je plno křivolakých, zapomenutých roklí, lemovaných příkrými skalami. Zapadlé, divoké, nádherné místo, do kterého mne osud zavál, aby mě tam zcela změnil... Bylo úterý, okolo třetí dpoledne, když jsme se dotoulali roklemi až k místu, kterému se mezi trampy, v této oblasti si říkají "Roverští patrioti", říká Trojka. Byl to malý, vzorně uklizený kemp s ohništěm a zásobou dřeva, ukrytý pod skalním převisem, zcela typický kemp na Roverkách... udělali jsme si oheň (který koresponduje s Marsem), zahřáli se, protože byl tehdy únor, tekže ještě pěkná zima, opekli si buřta a šli dál. Jen někdo z mých přátel do toho ohně vhlodil snítku uschlého vřesu, která ležela v místě určeném pro přespání. Neudělal to záměrně, mimoděk, prostě vzal do ruky tu větvičku, byla stejně suchá, a hodil ji do ohně. A vřes koresponduje pochopitelně s Marsem. Uhasili jsme oheň, uklidili po sobě a sešli tiše roklí dolů, na křižovatku tří cest, sbíhajících se tam ze tří směrů. A tam jsme doslova strnuli. Přesně uprostřed té křižovatky seděl, nebo skoro ležel, obrovský, ale obrovský černý pes. Takhle velkého psa jsem nikdy v životě předtím ani potom neviděla. Znám vlkodava, tohle bylo prostě větší! Navíc s dlouhou srstí černou jako uhel. Ten pes tam seděl, nebo ležel, obrovskou hlavu měl položenou na gigantických tlapách a jen očima nás netečně, ale pozorně, pozoroval, jinak se ani nepohnul. A byla z něj silně cítit aureola smrti, šel z něj doslova pocit (a všichni jsme se později shodli na totémž) smrti. Jako že tam čeká na smrt! Svoji nebo cizí, to je v podstatě jedno. Nikde nikdo, byl tam úplně sám. A měl tlustý kožený obojek okolo krku, takže někomu "patřil" protože on nikomu nepatřil. Může ďábel někomu patřit? V té rokli byl jen on a mi tři, kteří jsme před ním stáli, jinak nikdo! Obešli jsme ho tenkát velkým obloukem, okolo něj nechtěl jít nikdo z nás. Ani se nepohnul, jen se po nás pozorně, i když zcela netečně, díval. Byla jsem se na to místo podívat druhý den, sama, přátelé odjeli, nikdo tam nebyl, zůstal jen strach....o týden později čtu v Základech praktické magie od Papuse: "Martické entity se na zemi objevují nejčastěji jako obrovští černí psi, většinou na křižovatkách lesních cest...")

Z magického hlediska, dojde-li k uzavření paktu mezi démonem a kouzelníkem, je nucen kouzelník po opuštění svého fyzického těla opustit i nadzemskou zónu, aby poté byl uchopen Ďáblem a musí se odebrat do "sféry" oné bytosti, se kterou uzavřel pakt, aby naopaknyní "tam kdesi" v té její sféře existence naopak sloužil on jí. Mágové velmi dobře vědí, jakou neskutečnou moc jim může přinést takový pakt s démonickou entitou. V tom tkví největší nebezpečí uzavírání takzvaných "magických paktů" s démonickými entitami, z této smlouvy se již nikdy nelze vyvázat.

"I způsob odchodu kouzelníka z tohoto světa a jeho přechod do sféry přednosty, se tímto paktem zpečetí," dodává k tomu varování F.Bardon.

Hrozivým důkazem toho všeho je naoříklad i to, že těsně ořed svoji smrtí příkázal Hitler svoji milovanou Blondie otrávit. Zbytky jejího roztrhaného těla se našly nedaleko fýrerovi ohořelé mrtvoly a právě obojek s nápisem později pomohl při jejich identifikaci, Démonická část čarodějova vědomí a jím zplozená magická bytost se pohybují vždy spolu ! Každý, kdo má potřebu experimentovat s magií, tak jako kdysi já, by to měl mít na zřeteli.

Vše zde uvedené, vedlo nakonec až k Hitlerově konci: tedy to, že jeho největším zájmem, ale zároveň i problémem, byla jeho touha, a naštěstí pro svět zároveň také neschopnost, indoktrinovat celý svůj generální štáb fanatickou vírou v jeho Ideu. Není podstatný obsah této psychopatické idee, protože Main Kampf si může najít a přečíst kdokoli a nevíc to není důležité v rámci této úvahy. Jeden z jeho nejlépe informovaných důstojníků o Hitlerovi po skončení války řekne: "Viděl jsem, že již zcela ztratil pojem o realitě. Žil ve svém fantazijním světě vojenských map a barevných vlaječek."

Mnou tak často citovaný a oblíbený Aleister Crowley tuto ztrátu reality u mnohých "mágů" dneška definoval ve své Knize lží - The Book of Lies:

"Mistr se neznepokojuje fakty. Nestará se o ti, zda věc skutečně existuje či nikoliv, bez rozdílu používá jak klam tak pravdu ke splnění svých (často zvrácených a pokaždé značně sobeckých - poznámka Myšpule) cílů."

Existuje jistá magická hypotéza o propojení organické vůle a "objektivní" reality (v uvozovkách je to proto, že objektivitu žádné reality ve kvantovém vesmíru" nelze jednoznačně určit), která nám umožňuje v intencích tohoto paradigmau předpokládat, že v případě dostatečně silné a jednotné víry, tedy přesně takové, jakou Hitler od svých spojenců požadoval, by se "neexistující jednotky", která by skutečně mohly zvrátit průběh války, kdyby skutečně existovali, mohly magickým způsobem - tedy zázrakem, někde opravdu objevit! V konsenzuální mapě reality by bylo jejich náhlé, zázračné "objevení se" pochopitelně značně nepravděpodobné, což ovšem rozhodně neznamená, že je zcela nemožné! Pak by bylo jejich objevení se pochopitelně v té naší společné konsenzuální mapě reality interpretováno nějakým dějinným výkladem, ačkoliv třeba velmi nepravděpodobným, přesto však ale možným vývojem "historických" událostí. Protože pro "nemožné" a natož pak pro "zázrak" není v racionálním konsenzuálním popisu světa (mapě reality) současného "moderního člověka" místo.