Marná

Doufám, že ovšem snad nikoli stejně marná byla moje snaha vytvořit surový, současný a krystalem vyjetý příběh, jaké známe spíše z tvorby zámořských autorů, typicky třeba opilce Ch. Bukowského, nebo feťáka W.S. Burroughse, ovšem zasazený do českému čtenáři důvěrněji známých reálií současného digitálního Česka, nadšeně si budujícího svůj vytoužený kapitalismus, ovšem zároveň stále ještě hledající svoji vlastní národní identitu v globálním "on-line" a "high tech" světě. Což tedy rozhodně neznamená, že bych se snažila konkurovat jejich dílu. Mě šlo o to, pokusit se nalézt svůj vlastní a originální způsob výstavby literárně funkčního příběhu inspirovaného současným temným světem českých výrobců, prodejců a konzumentů drog.

Marná a příběh krystalu

 Příběhu z bahna ulice i z temných zákoutí vlastní mysli, ovlivněného skoro nepřetržitým užíváním psychoaktivních drog. Příběhu, který by nejen konáním hlavních postav, či místy, kde se odehrává, ale i způsobem jakým je vyprávěn, měl co nejvíce a co nejpřesněji korespondovat s účinky látky, o jejímž zneužívání a jeho důsledcích celý je...

Tato kniha je určena výhradně dospělým čtenářům!

Varování! Tato kniha si nebere servítky, nesere se se slušnými slovy, stejně jako sere na spisovnou češtinu. Popisuje život takový, jaký bývá, sprostý a nespisovný. Může se zdát až hnusná, pro někoho bude drsná, nejspíš mnohem drsnější, než jaký bude život jejího typického čtenáře. Může být sprostá, protože je určena dospělým. Je sprostá přesně tak, jak sprostými jsou slova životních příběhů, které postupně spojuje je do jednoho jediného, ale krystalicky čistého příběhu o dvou generacích, které se nejvíce museli vyrovnat s onou neobvykle sametovou revoluční změnou celospolečenského směřování. Generací, které se narodili do totalitního směřování k rudě zářícím zítřkům, a pak se, buď coby vysokoškoláci, nebo ještě jako gymnazisté, průmyslováci či učni, museli srovnat se sametovou změnou dosavadní, často jen pokrytecky předstírané touhy jejich rodičů po komunismu, na náhle zcela opačnou, ovšem již nepředstíranou touhu.

Touhu po tom vydělat co nejvíc prachů za co nejkratší dobu a to jakýmkoli způsobem. Jenže sametová revoluce krom jiného směřování touhy občanů již bývalého socialistického Československa, často odhalila jejich bezzubé pokrytectví, jejich sobectví a naprostou nenažranost, podtrženou dosud nikdy nezažitou možností koupit si takřka cokoliv. Náhle, doslova ze dne na den, bylo vše zcela jiné, dokonce i pravda byla opačná, než byla pravda ještě včera. Náhle jakoby i čas zrychlil, protože byl to jediné, co se dalo za prachy vyměnit.

Společnost, kde si dosud byli všichni rovni, protože všichni měli úplně stejné hovno a stejnou, tedy absolutně žádnou, možnost s tím cokoli udělat, jen někteří si byli tenkrát tak nějak trochu rovnější, se ze dne na den změnila na společnost, kde nejlepší byl ten, kdo dokázal vydělat nejvíc. A být si rovni už nebylo v kurzu,. V kurzu bylo být nejlepší a vydělat co nejvíc. Bylo to něco nevídaného, něco, co by po letech normalizace vůbec nikdo nečekal, protože nyní šlo koupit vše, a mít peníze znamenalo mít svobodu, možnosti, moc. Rodila se nová společnost, snažící se vyrovnat s naprostým pokrytectvím generace jejich vlastních rodičů.